Khoiba: Khoiba - CD

Nová deska Khoiby je hlubokým ponorem do společného světa Emy Brabcové a Filipa Míška. Může evokovat pocity dvojakosti, je obnažená i zahalená, brutální i jemná, rozrušující i zklidňující, obsahuje naději i beznaděj, je plná odstupu i spojení, zákoutí a vrstev, do kterých se dá zapadnout. „Udělali jsme takového ‚neučesaného hlavonožce'," říká Khoiba. Album balancuje „na hraně" více žánrů. Není důležité, s jakými přísadami elektronické hudby Khoiba pracuje. Podstatné pro Khoibu je odnést si pocit, i kdyby vám z něj nemělo být příjemně. Riskujete totiž, že se dotknete něčeho opravdu citlivého. Texty popisují osamocení a oddělení: „Kde je? Vtlačená v Edově studeném heligónu, úplně sama ve svém světě. Ale ví, jak hrát." (Snack) „Zaseknutý uvnitř, nekonečně dlouho v převleku a se studenou nadějí čekám na další život." (STF)
Klíčem je otevřenost vlastním emocím. „Jdi dolů pod těch osm roztažených nohou, vzdej se svého strachu a rozžehni okolo sebe oheň," vzkazuje Ema v textu o práci na sobě. (Onion Skin) Někdy vás však tato „práce" může zavést do míst, kam jste se dostat nechtěli: „Šla jsem si posvítit dolů do suterénu, ale propadla jsem se, tak mě uklidni a nechtěj, abych to nějak reflektovala." (In A Loft). Předem neplánované cesty mají svůj půvab, zvláště ty nepodmíněné návratem. „Pojď s námi, měl bys jít, dva tisíce kroků do mil tmavých katakomb." (Storages) Zastavte společně s Emou a Filipem čas, zkalená voda se při zklidnění vyčistí...