Antologie staroindické poezie
Básně rozličných autorů a také autorek do výboru s názvem Sattasaí podle tradice zařadil král Hálah z dynastie Sátaváhanů, vládnoucí počátkem 1. století na území dnešního Ándhrapradéše, podle jiných verzí bývá vznik antologie datován zhruba do 2. až 4. století našeho letopočtu. Takzvaná „sbírka sedmi set strof” obsahuje verše inspirované krásou přírody, životem na venkově, ale především slastmi a mukami lásky, a setkáme se v nich s pastýři, mlynářkou, zahradníky či lovci. Zpěvné básně, v nichž místy probleskuje i humor, jsou psány prákrtem, který je - na rozdíl od „vysokého” sanskrtu - řečí lidovou, nepostrádající zemitost a hravost.
Vybrané verše z této antologie přeložil a přebásnil Oldřich Friš v roce 1947 a po bezmála osmdesáti letech jim svým mimořádným interpretačním výkonem znovu vdechla život přední česká herečka Alena Vránová.,,
Básně rozličných autorů a také autorek do výboru s názvem Sattasaí podle tradice zařadil král Hálah z dynastie Sátaváhanů, vládnoucí počátkem 1. století na území dnešního Ándhrapradéše, podle jiných verzí bývá vznik antologie datován zhruba do 2. až 4. století našeho letopočtu. Takzvaná „sbírka sedmi set strof” obsahuje verše inspirované krásou přírody, životem na venkově, ale především slastmi a mukami lásky, a setkáme se v nich s pastýři, mlynářkou, zahradníky či lovci. Zpěvné básně, v nichž místy probleskuje i humor, jsou psány prákrtem, který je - na rozdíl od „vysokého” sanskrtu - řečí lidovou, nepostrádající zemitost a hravost.
Vybrané verše z této antologie přeložil a přebásnil Oldřich Friš v roce 1947 a po bezmála osmdesáti letech jim svým mimořádným interpretačním výkonem znovu vdechla život přední česká herečka Alena Vránová.,,
